Četla jsem si na vašich blogách vaše příběhy...a tak jsem si dodala odvahy a dala jsem ho sem taky......=)(
Před 2 roky a něco...po vánocích 169cm 50kg a 11let...poprvé začínám přemýšlet o hubnutí....držím různé diety...snažím se nejíst ubec až se těmito "hramy" dostanu na 45kg rodiče si něčeho všimnou tenkrát jsem byla eště umluvitelná a nechala si kecat so života koncem března je mi 12let...v prosinci 2007 sjíždím první ana blogy a držím hladovky pak se přežírám a následuje zvracení timhle jsem se dostala na 52kg po vánocích když mám 55kg a 170cm jse do toho dávám s plným nasazení jím 1-2jablka denně..a chcina 13letce mít hodně málo nevím co mě to tenkrát popadlo zrovna u doktorky mítz co nejmín...na 13letce mám 170cm a 44kg doktorka na mně kouká ten pohled pstě e nedá zapomenout vlez si na váhu řekne mi když váha ukáže 44kg vrazí na mamnu pohled copak jste si ničoho nevšimla že vám dcera mizí před očima....mamka se na mně podívá a ten její pohled znám "doma si to vyřídíme" pak jí doktorka řekne at přídu za týden na "vážení" Bylo mi to jedno....vážně se obdivuju a to my bylo teprve týden 13=))
když váha ukáže 42kg a doktorka se zatváři tak že moje mamka se málem v ordinaci rozbrečí dohodnou se spolu že mně pošlou na psychyatrii ale jen se tam podívat jak chci asi skončit když ete ten den jedeme na psychi.... a já tam vidím všude ty holky berušky to vám nepřeji vidět pste fkt moc nemocný holky..jedna chodí po pokoji sem a tam ta druhá 602,603,604 počítá sklapovačky a ta třetí leží unaveně na posteli..a kouká na mně jak na vraha mamka se na mne u auta podívá a řekne takhle chceš dopadnout nemáš k tomu moc daleko a má pravdu i sestřičky na mne divně koukali když jí řeknu ¨NE nechci mamy ty holky jsou vážně nemocné (tohle si vážně nevyme¨jšlim) dodneška si to celé pamatuju jedu s mamkou na oběd moe oblíbené čínské nudle a cola...obědnám si light =)) a celý polovinu nüdlí sním bylo mi po tom strašně špatně mamka se na mně podívá a hodí ten její štastnej úsměv..jedeme domu ...kupuju si časopis v kterym najdu přihlášku do modelingový souteže neváhám a přihlásím sama sebe a kámošku=))) začínám zase normálně jíst a bavit se s okolím...když mi příde email že mi gratulují že sem mezi 200 finalistkamy skáču do ströpu "modeling" můj sen takřka od narození ´=)) když už mám 51kg a 170,5cm je květen a já jedu na semifinále když tam vidím všude ty krásné holky málem se rozbrečím a řeknu mamce mami to nemá cenu pojedme domu =(( Ale postupuju do 2kola v plavkách a najednou mi řeknou postupuješ do finále a si mezi 12nej . Srdce mi málem vyskočí z těla druhý den už fotím do časáku a za týden do booku samozdřejmě jím normálně a tak se nedopatřením dostanu na váhu 53kg když mi jednou fotograf naznačí ža plavky ne v plavkách fotit nebudeme.....dojde mi to a všecky o¨moe depky se mi vracej svýma pokusama ¨kdy přib¨írám a hubnu se dostanu na 58kg držím hladovku a při 50kg omdlívám...ve škole u tabule....kdybych tenkrát neomdlela dostala bych nejspíš 5ze skoušení nemohu se učit protože mi mozek nic nebere....tet jsem se stejnýma pokusama dostala na 65kg po vánocích nyní se nažím zhubnout zpátky 5kg mám dole....a¨le předemnou je dlouhá cesta někdy mám dny kdy nicnesním a někdy naopak.Asi to nikdo nedočetl až jsem ale omlouvám se za tak dlouhý story ale tohle je můj život který chci "někdy" žít....s láskou vaše Kristýnka =**(AnaBea)
téda, ja začla též moc brzo hubnout v 11letech jsem se stala anorektickou :(
ajinak ten modeling...kdyz zhubnu, chtela bych to taky zkusit, och..je muj sen se stat fotomodelkou, pac na modelku co de po mole nemám výšku..xD